sesrdcemna Já svému dítěti rozumím. Tuhle větu občas zaslechnu, když zmíním znakování. V první řadě to vidím tak, že jsme jako společnost tak moc odpojení od sebe, že vše vnímáme jako útok na vlastní osobu. V případě žen na druhou ženu, matku, sestru, dceru, kamarádku… Zkrátka hned reagujeme. Co si to ale nechat projít hlavou?
Když bylo Madlence 13 měsíců, řekla mi, abych ji šla přebalit plenu, a že půjde na nočník. “Jasný, dej mi ruku a půjdeme,” řekla jsem jí. Došly jsme ke koupelně a najednou se rozčílila. Koukala jsem na ní a nechápala, co se stalo. Tak jsem jí to pověděla. “Vždyť jsi chtěla přebalit. Teď tomu nerozumím. Řekni mi, prosím, v klidu, co potřebuješ a já ti pomůžu.” Co následovalo? Mája mi ukázala znak “panenka”. “Aha, potřebuješ panenku?” zeptala jsem se. Ona přikývla. “Kde je? Nikde jsem ji neviděla,” pokračovala jsem. Madlenka ukázala směrem do ložnice. “Tak dojdeme pro panenku a půjdeme do koupelny přebalit plenu?” ujistila jsem se, zda všemu rozumím. Na to opět kývla, s radostí došla pro hračku a následně se mnou do koupelny, kde vše proběhlo v úplném klidu.
Není to tak dávno, co se Madlenka u večeře náhle rozplakala. Martin k ní šel se slovy, že se asi kousla. “Chceš to pofoukat?” to odmítla. Šla jsem k ní já s myšlenkou, že je už unavená, tak to bude chtít od maminky (Adélka to tak mívá). Ptám se : “Bolí tě pusinka, kousla jsi se?” V tom mi Madlí ukáže znak “bolest”. Ukáže na židličku a požádá o pofoukáni ruky. Aha, my jen neviděli, ze se uhodila do ručičky. Pofoukala jsem jí to já i Adélka, vše bylo zase v pořádku.
Večer v posteli mi ukázala znak pro nočník. Se suchou plenkou došla do koupelny, vyčůrala se, klasicky hodila pár fórků a šly jsme zase do ložnice.
Takové příhody jsou na denním pořádku. Upřímně si neumím představit, jak bych tohle mohla vědět, kdybych neměla vhodný nástroj, jak se domluvit s děťátkem, které ještě nemluví. Pokud ale přijmeme myšlenku, že jsou děti naprosto vědomé bytosti, jen je čeká dlouhá cesta, než si s námi popovídají pomocí slov a vět, můžeme se společně domluvit.
A já se ptám, vážně všemu rozumíte? Já ne, ale vím, že řadu situací se znaky a rozvojem komunikace zvládneme v klidu a bez frustrace z nedorozumění.
Zvu Vás na společnou cestu blíž k dětem. Objevíme spolu klíč k porozumění a naladění se na sebe. Když slyším, že dítě často neví, co chce, píchne mě u srdce. Ale i to je v pořádku, musíme si nejprve projít uvědoměním, že je to celé jinak. Většina z nás nikdy nebyla vedena k tomu, že jsme pro své rodiče skutečně partneři, že se počítá s našimi potřebami, že jsme v tom spolu. Většinu času slyšíme, jak na děti v takové a takové situaci. Co si říct: “Jak s nimi?”
Jste připraveni? Právě pro Vás jsem připravila osobní kurz znakování. Každý jsme jedinečný, Vy i Vaše dítě. Kurz je proto ušitý přímo Vám na míru. Stačí se objednat zde.
Ještě váháte? Chcete nejprve vědět více o znakování? V pořádku. Abyste nekupovali zajíce v pytli, pojďme se setkat během čtvrthodinové konzultace zdarma. Stačí napsat na repelcova@seznam.cz, www.facebook.com/sesrdcemnadlani nebo na https://www.instagram.com/se_srdcem_na_dlani/.
Přeji Vám radost z porozumění Vašim dětem.
