sesrdcemna Když jsem začala přemýšlet o vzdělávání své první dcery, uvědomila jsem si, co všechno nechci. Postupně začaly přicházet konkrétní představy o tom, co rozhodně chci. Ať už bude naše cesta ke svobodnému vzdělávání jakákoliv, nebude na ní chybět podpora kritického myšlení. Slovo podpora užívám úmyslně. Děti jsou totiž v mém pojetí světa hotové bytosti. A právě kritické myšlení mají v sobě. To je zcela zřejmé od narození. Nicméně v naší společnosti je na děti nahlíženo jako na bytosti, které jsou po všech stránkách nezralé. Co do nich rodič nenalije, to jim bude chybět. Co jim rodič řekne, aby si myslely, to si budou myslet.
Potom je tu další častý aspekt výchovy, manipulace. Dříve běžně nastavenou tvrdou výchovu vystřídala výchova, kde je tímto nástrojem ono plíživé hodnocení. Dítě je ocejchováno přízvisky šikulka, hodný, poslušný, chytrý, nebo naopak neposlušný, zlobivý . Co mi vadí? Už tak jsme v naší společnosti velmi osamělí. Tohle nás navíc odpojuje od našeho vědomí. K tomu si přimyslete další prostředek, kterým běžně rodiče manipulují své děti, strach. Z tradice Mikuláše a Ježíška se stal donucovací prostředek k tomu, aby byly děti “poslušné” a “hodné”. Proto slýcháme věty typu: “Ten čert to vidí. Ten Ježíšek nepřijde. Řekni Mikulášovi, jestli nezlobíš.” No a aby to nebylo jen negativní, je tam anděl, který se tentokrát přimluví. Kdysi jsem pomáhala převzít balíčky pro děti, které přišly do divadla na pohádku. Poté měla následovat mikulášská nadílka. Jedna maminka ke mně přišla se slovy, aby tomu jejímu chlapečkovi Mikuláš domluvil, aby omezil tablet.
Děti tohle vůbec nepotřebují. Když dokážeme být jejich partneři a vidět jak hotové jsou, už nám to nikdy nedovolí s nimi vědomě manipulovat. Napadá Vás: “Vždyť je krásné, jak věří, to kouzlo očekávání. ” Já to kouzlo vidím také a to znám pravdu. Podělím se s Vámi o čerstvou zkušenost. Adélka (4r) letos pokládala stovky otázek, kdo tu mikulášskou nadílku nosí. Dávno jsme se spolu bavily o postavě Mikuláše a jeho skutcích. Letos Adélka přišla s otázkou, zda Mikuláš už zemřel. Řekla jsem, že ano. To rozjelo další přemýšlení nad tím, jak to je. Nikdy jsem ji v ničem neutvrzovala. Když přišlo na čerty, řekla jsem jí o tom, jaké další znám pohádkové postavy, co pro mě představují. Letos se ptala, proč jsou u Mikuláše čert a anděl. V mých očích jsou to symboly toho, co máme v sobě. Vždy jde o to, abychom uměly ovládat svou sílu, moc a nezneužili ji. Naopak, abychom čerpali ze své laskavosti a darů, které máme. Abychom dokázali žít v rovnováze. To je podle mě poselství tradice Mikuláše. Stejně tak to vnímám s Ježíškem. Vždy se bavíme o tom, že oslavujeme jeho narození. I na jeho smrt se Adélka ptala. Je tedy otázka času, kdy položí dotaz, kdo dává ty dárky pod stromeček. Až bude připravená, odpoví si jako u Mikuláše.
Tohle není o tom, jak to má kdo dělat. Je to ukázka toho, jak žít v pravdě, autentičnosti, tradici a jak nám v tom může být krásně bez manipulace a chuti udržet status quo za každou cenu. Děti mají kritické myšlení v sobě a my se od nich můžeme učit. Mimochodem, jaká byla reakce na pravdu? Dojemná. “Dává to tam maminka. Těším se, co tam bude zítra.” Takhle jednoduché to může být. Buďme autentičtí, děti to ocení. Adélka se mě ještě zeptala, proč jsem dělala překvapenou, to jsem se chytla za nos. “No jo, vidíš, chtěla jsem to prožit s tebou.” Děkuji za to krásné zrcadlo. Přeji Vám krásný advent ať už s tajemstvím či bez něj.
Chcete si být se svými dětmi blíž? Ráda Vás provedu partnerskou komunikací. Uvedeme spolu do praxe nástroje, které Vám poslouží mnohem víc, než manipulace a strach. Konzultace se mnou si můžete zamluvit zde.
